Neříkej mi baby

20. června 2014 v 13:31 | Já :)
No od té doby,co je v TV reklama s písničkou "Neříkej mi baby",to zpíváme furt.
Právě se učím text,kamarádka už ho umí a já ještě ne! :)
Navíc u nás se teď hraje známá hra.Flaška :D
Prostě už zase jsem šťastná protože bez mobilů se všchni bavíme :D
 

Stěry :))

18. května 2014 v 13:56 | Já :)
Ahoj :)Poslední dobou se dost hádám,a stává se,že ty největší stěry mě napadnou až po hádce :/
A pokud nechcete,aby se to stávalo i vám,čtěte a pamatujte si ty stěry :)

Tak to seš teda velká holka :))))
Tvoje špeky mě nezajmaj :))))
Kdybych tě potkal/a v noci v lese,zakousla bych se do stromu a dělala že jsem větev :)))
Bůh stvořil den a ďábel noc.Bůh stvořil světlo,a ďábel tmu.Pak bůh stvořil tebe a ďábel chcípnul smíchy :)))))
Utři si hubu,tečou ti z ní blbý kecy :)))
S kým mluvíš,že neklečíš? :)))
To bylo tak vtipný,až jsem se zapoměl/a smát...Počkej!HA-HA! :)))

Můj názor :))))))

16. května 2014 v 9:25 | Já :)
Ahoj,dnes bych vám chtěla trošku naznačit něco o mě :)))Jsem ještě docela malá,moc nemyslím na dospělé,ale na spravedlnost.



Tak třeba můj názor na školu :)))
Říkám že školu nemám ráda,jenže jinde bych se s kamarády neviděla :)
Leda někdy ve městě.A ČJ a M to je taky docela důležitý.A AJ taky ale první,druhá a třetí,celkově.
Protože ve čtvrtý jsou vzory,např.Je to taky docela důležitý,ale k čemu nám jsou takový rovnice,nebo dějepis?
Co se stalo,stalo se,co ty vědci nebo jak si říkaj našli je jejich věc tak ať nám to necpou do už tak dost plného rozvrhu.
To je asi můj názor na ŠKOLU

Nebo teď mě napadá...Na brýle :)
Kamarádka má nové brýle,tak mě to napadlo.Já jsem taky dřív měla brýle,ale potom jsem je mít nemusela.Naše bývalá paní uč. měla dceru,která šilhala a měla brýle...A další kamarádka má taky a kamarád taky a naše současná paní uč. taky.
možná že já budu mít brýle zas,už jsme byli na očním,časem se mi klepou zorničky,slzí mi oči,nebo bolí.Měla bych sedět prý ve dryhé lavici nejdál,ale sedím ve čtvrté,takže to na tom nějaký podíl určitě má...Lidé teď nosí brýle i jen tak bez dioptrií nebo sluneční...Víte co mě dostává?Jedna holka (barbie...)měla ve škole sluneční brýle,to jepohoda.ale když jsme šekali,až nás paní uč. pustí na oběd bala si je na hlavu :DVe TŘÍDĚ SE STŘECHOU!!!!My s kamarádem a kamarádkou se doslova řehtaly...

A už toho moc nedám,takže doufám že se líbí a ahoj :))))
 


Den matek :)

11. května 2014 v 12:48 | Já :)
Dnes je den matek a já pro mamku nemám kytku ani přání.
Takyže kde bych to vzala že?!
Zdarma to neseženu a jsem švorc :)
Tak jí přáníčko vyrobím a napíšu tam básničku.
A pro ty co jsou na tom jako já jsem udělalala tohle :
Dělala jsem to já ale klidně to sdílejte na fb mě to nevadí :)

Ach jo :/

3. května 2014 v 14:15 | Já :)
Prokrista pána!Já tady hodinu píšu třetí díl,konečně to dopíšu a celý se to smaže!!!!!!!!!!!!!!!
já už nemůžu já sem tak nasraná!!!!!!!!!Náš ntb je ůplně rozsekanej!!!!!!I tý klávesnici Šibe!

Pokoj číslo 7----druhý díl

3. května 2014 v 13:33 | Já :)
--A tak jsem šla do pokoje,vytáhla kufr a chtěla jsem si sbalit.Ale já nevěděla jak dlouho a kde budu.Vyrazila jsem tedy zpět zeptat se táty.--

Dveře do obýváku byly zavřené,což znamenalo,
že tam nesmím.
Přiložila jsem ke dveřím ucho.
"Nemůžeme ji tam přece jen tak poslat."
Říkala máma právě.
"Ptal jsem se,vezmou si ji."
"A na jak dlouho?A kam?A proč?"
Ptala se Susan dokola.
"Susan!"
Okřikli ji jednohlasně rodiče.
"A kam to tedy Lisa pojede?"
Zopakovala.
"Do...Dětského domova."
Fajn,to mi stačilo.Vyběhla jsem poschodech nahoru,
s radostí naházela do kufru všechny své věci
a zapla zip.
Konečně,odjíždím pryč od ní.Odjíždím pryč od nich!
Pomyslela jsem si.
Radost jsem na chodbě dávat najevo nemohla,
nevědí,že jsem poslouchala.
Celou cestu autem jsem se ani nehla.
A když jsme dojeli ke známému dětskému domovu,
řekla Susan:

Pokoj číslo 7

3. května 2014 v 13:17 | Já :)

Úvod

Ahoj :)
Jmenuju se Lisa a mám rozmazlenou sestru Susan.
Je mi deset a jí sedm.A máma s tátou
jí mají radši než mě.To už bych raději žila v děcáku.

I

"Oběéééd!"
To byla máma.Když sbíhám po schodech,
cítím pečené kuře.
"Z toho jednou začneme kvokat."
Zamumlám si pro sebe.
"Mamí!Ona říká že kvokám!"
Řekla Susan a ukázala na mě.
Páni,věděla jsem,že je šílená a retardovaná.
Ale...Hluchá?
Zachichotám se té šílené myšlence.
"Liso?"
zeptá se táta a dívá se na mě pohledem:
AŤ-JE-TO-COKOLIV-ZABIJU-TĚ.
Vím že popírat nemůžu a
tak řeknu:
"No a?Slepice přece kvokají,ne?"
Táta se naštval,popadl klíče od auta a řekl:
"Tak a dost.Pojď za mnou."
Takže jsme nastoupili do auta a jeli jsme.
Asi po půl hodině jsme zastavily u světle modrého domu.
Nechal mě v autě,vešel dovnitř a dlouhou dobu tam zůstal.
Potom přišel a mlčky jsme jeli zpět.
Doma mi řekl:
"Sbal si."
A tak jsem šla do pokoje,vytáhla kufr a chtěla jsem si sbalit.
Ale já nevěděla jak dlouho a kde budu.
Vyrazila jsem tedy zpět zeptat se táty.




Příběh

1. května 2014 v 12:47 | Já :) |  Příběhy
Ahoj :)
Chci psát nový příběh.
Ještě nevím o čem bude ani jméno ale bude na 100%.
A nápady by bodly :)Děkuju :)

Kam dál